Ambulance klinické logopedie
horni1000x200pxG

Koktavost

    Pro období adolescence a dospělosti je typická tzv. chronická koktavost. Čím déle koktavost přetrvává, tím více se obvykle snižují její šance na její korigování. Narušená komunikační schopnost je v těchto případech obvykle velmi hluboce zakotvená, pravděpodobně nastalo i několik recidiv, nejednou i výměna více terapeutů, aplikování rozdílných terapeutických programů. Opakované komunikační neúspěchy, opakované zážitky selhání při pokusech realizovat svůj komunikační záměr zpravidla zanechávají na osobnosti člověka s chronickou koktavostí svoje hluboké stopy. I když u adolescentů s chronickou koktavostí nemusí být koktavost natolik rozvinutá jako u dospělých koktavých, s ohledem na všeobecně známé zvláštnosti svého věku prožívají svoje narušení komunikační schopnosti obvykle dramatičtěji než dospělí. Koktavost u adolescentů obvykle ovlivňuje i významná životní rozhodnutí (volba povolání, volba životního partnera). Mnozí adolescenti postupně ztrácejí motivaci a přestávají věřit v účinnost terapie. Tento postoj je jedním z negativních  faktorů, které ovlivňují přípravu i způsob realizace terapie.

   U osob s chronickou koktavostí pozorujeme rozvinutou logofobii (strach z mluvení) se záměrným vyhýbáním se zátěžovým situacím, ve kterých je nutná verbální komunikace. Často předvídají komunikační situace nebo slova, ve kterých se budou zakoktávat. Vyhýbavé chování se tedy může týkat určitých situací (například vystoupit na schůzi se svým názorem), určitých slov (například začínajících na hlásky P, T, K), ale i určitých lidí (např. autority, nadřízení). Mnozí koktaví si uvědomují i svoje narušené koverbální chování (např. roztahování nosního chřípí), a proto se je snaží potlačit nebo nějakým způsobem zamaskovat.

    Pokud jde o cíle terapie při chronické koktavosti, tak v případech, kdy se pravděpodobnost dosažení plynulé řeči zmenšuje - čím je koktavý starší, tím více se cíle terapeutického působení posouvají do sféry jeho osobnosti. Proto je při chronické koktavosti vhodná spolupráce s psychologem, příp. psychiatrem. Cílem je zejména psychoterapeutické ovlivnění psychického napětí, logofobie. Je zde důležitá desenzitizace (ztráta citlivosti) v konkrétních komunikačních situacích v reálném životě. Je možný i přímý nácvik, např. adekvátnější mimiky a gestikulace, autogenní trénink ke snižování napětí apod. V oblasti samotného verbálního projevu se užívá např. terapie zaměřená na tvarování plynulosti („fluency shaping therapy“).

Deset přikázání (Šebianová, Králiková, 1999)

1    Mluv pomalu, bez ohledu na to, jestli se právě zakoktáváš, nebo ne. Během mluvení se snaž zpomalit, mezi jednotlivými slovy a větami si dělej přestávky. Uvidíš, že budeš O.K.!   
2   Usiluj, aby začátek Tvé promluvy byl měkký a co nejklidnější. Před slovy, kterých se bojíš, Tě uklidní prodloužení počátečních slabik slov.
3   Koktej tak, aby to každý viděl. Ber se takový/vá, jaký/ká jsi i se svou koktavostí.
4   Všímej si na sobě všech svých neobvyklých pohybů a gest. Když při neplynulém mluvení zjistíš, že děláš prudké pohyby hlavou nebo rukama, nelekej se, jen si jich všímej. Do sytosti se pozoruj před zrcadlem (Co na tom, že tě ostatní možná budou považovat za narcistu?).
5   Nevyhýbej se mluvení, neobcházej a nenahrazuj slova, ze kterých máš strach. Čím víc se těmto slovům budeš vyhýbat, tím víc a déle se jich budeš bát.
6   Dívej se do očí člověka, se kterým mluvíš. Když s někým mluvíš, nedívej se, jestli má nové boty, ani nikam bokem – dívej se m u přímo do očí.
7   Mysli na to, o čem budeš mluvit! (Nesoustřeď se na to, o čem mluvíš teď.). Dokonči to, co jsi chtěl říct, i když při tom zadrháváš. Přenes se přes to bez zmatkování. 
8   Měň melodii a rytmus řeči. Pokud nechceš uspat ty, kteří tě poslouchají, nemluv monotónně. 
9   Soustřeď se na slova, při kterých nekoktáš. Všímej si fází řeči, během kterých mluvíš plynule a měj z nich radost. 
10
  Když máš chuť mluvit, udělej to. Čím víc budeš mluvit, tím budeš sebevědomější. 

 

Doporučená literatura:
FRASER, Malcom: Svépomocný program při koktavosti. Portál, Praha 2011.   ISBN 978-80-7367-899-9