Ambulance klinické logopedie
horni1000x200pxG

Poruchy čtené a psané řeči

    Specifické poruchy učení (SPU) nelze chápat pouze jako izolované poruchy, je třeba si uvědomit, že zasažena bývá celá osobnost postiženého. Omezen je zejména přístup k získávání informací prostřednictvím čtení. Školní prospěch často neodpovídá skutečným možnostem a vynaloženému úsilí postiženého, opakované neúspěchy vedou k jeho rezignaci, narušují sebehodnocení a sociální vztahy dítěte. Protože maximum obtíží mají dyslektici ve školním věku, terapie (náprava) patří spíše do resortu školství. Jde tedy o problém mezioborový. Ve zdravotnictví by měla terapie probíhat tam, kde jsou dyslexie, dysgrafie a další specifické poruchy učení komplikací původní diagnózy – např. některé z vývojových poruch řeči, poruch plynulosti mluvené řeči (koktavost, breptavost), narušení zvukové stránku řeči ( v důsledku velofaryngální insuficience), vady sluchu nebo některé z dalších symtomatických poruch řeči.

 

    Matějček (1995): „Specifické vývojové poruchy čtení – dyslexie, pravopisu – dysortografie a psaní – dysgrafie jsou poruchy projevující se obtížemi při učení při užití běžného postupu, za přiměřené inteligence a sociokulturní příležitosti. Jsou podmíněny poruchami v základních poznávacích schopnostech (často konstitučního původu).“

 

    K specifickým poruchám učení je řazena i dyskalkulie – specifická porucha početních funkcí. Někdy se k těmto poruchám přiřazuje i dyspinxie – porucha kresebného projevu. Jako neurčitě definovaná - a tím i sporná – je zatím chápána dysmúzie – specifická porucha schopnosti vnímat i produkovat hudbu.

 

    Mezi osobami postiženými SPU výrazně převažují chlapci. To podle nejnovějších výzkumů pravděpodobně souvisí s hemisférovou dominancí a vztahy mezi hormonální činností a vývojem mozku.

 

    Nejnovější definice poruch čtené a psané řeči výslovně uvádějí příčinnou spojitost specifických poruch učení, mezi něž patří i narušení grafické stránky řeči (zahrnující dyslexii a dysgrafii), s dysfunkcí centrální nervové soustavy (CNS). Vycházejí z výsledků nejnovějšího neuropsychologického a neuroanatomického výzkumu.

 

    Komplex poruch čtené a psané řeči má bohaté množství příznaků a jeho projevy se promítají do více oblastí. Je charakterizován neschopností postiženého integrovat více mentálních funkcí do jednoho učebního cíle.

 

    Tzv. doprovodné (sekundární) symptomy SPU vznikají opakovanými neúspěchy či nevhodnými reakcemi rodičů nebo učitelů – např. negativní postoj ke školní práci vůbec, výskyt neuróz (tiky, pomočování); výskyt somatických poruch (bolesti hlavy, břicha, ranní nevolnosti); výskyt poruch chování (agresivita, záškoláctví).

 

    Významnou úlohu hrají i projevy ADD (porucha pozornosti), ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou), dříve LMD (lehká mozková dysfunkce) – hyperaktiviva nebo hypoaktivita, nestabilita pozornosti, nestabilita emocí až impulzivní chování, zhoršená koordinace pohybů, tělesná neobratnost, nápadně nerovnoměrný vývoj osobnosti.

 

    Dyslexie bývá často provázena sociálními a emocionálními problémy, které jsou součástí nebo projevem poruchy, jež současně způsobuje i prospěchové problémy ve školním věku. Potíže v sociální a emocionální adaptaci bývají důsledkem stresu, do něhož se zejéma dítě dostává tím, že je dyslektik. Dyslexie tak způsobuje, že dítě ve školním prostředí může velmi solně pociťovat svou odlišnost. Důležitým prvkem prevence SPU v počátku školní docházky je dobrý start. Děti by v této době neměly zažít výrazný neúspěch nebo obavy ze školy.

 

    Specifická vývojová dyslexie se v rodinách často opakuje. Jeden z rodičů, příp. oba mohli mít kdysi ve škole podobné problémy. Mohou pak reagovat dvojím způsobem: popírat existenci dyslexie a věřit že snahou dítě vše zvládne, nebo to oživí jejich staré problémy, což může být spojeno se silnými emocemi, které ochromí jejich dospělé rodičovské chování.