Ambulance klinické logopedie
horni1000x200pxG
Opožděný vývoj řeči
     Opožděný vývoj řeči může být dominujícím příznakem klinického obrazu, nebo se může vyskytovat jako součást jiných vývojových poruch (mentální retardace, dětská mozková obrna, vady a poruchy sluchu, vady a poruchy zraku a někdy je přítomen i u tělesného postižení). Opožděný vývoj lze z hlediska průběhu vývoje řeči klasifikovat jako:

 

opožděný vývoj řeči prostý (příčinou je dědičnost, opožděné vyzrávání centrální nervové soustavy, negativní výchovné vlivy, lehká porucha sluchu apod.). Hlavním příznakem je opoždění v oblasti řečového projevu. To sice působí určitou disharmonii ve vývoji celé osobnosti, ale v pozdějším životě, jsou – li příznivé vnější podmínky, se řeč rozvine na úroveň odpovídající úrovni celkové.

 

omezený vývoj řeči (při mentálním postižení, těžších poruchách sluchu, extrémních případech patologie sociálního prostředí apod.). U dětí s mentální retardací záleží na stupni postižení intelektu. Porucha je nejvíc patrná v obsahové stránce řeči (chápání významu slov). U těžkých poruch sluchu jsou také výrazně narušeny modulační faktory řeči (tempo, rytmus, dynamika a zejména melodie). Protože modulační faktory řeči mají také sdělovací charakter, je kvůli jejich narušení řeč špatně srozumitelná, i když dítě již má dostatečnou slovní zásobu.

 

přerušený vývoj řeči – po úrazech, nádorových onemocněních mozku, vážných duševních onemocněních, těžkých psychických traumatech apod. Za příznivých podmínek (po vyléčení, odstranění nádoru apod.) jde o opožděný vývoj řeči s možností dosáhnout normy.

 

scestný (odchylný) vývoj řeči se projevuje odchylkou od normy jen v některé z rovin řečového vývoje. To se týká zvláště vadné artikulace, jež provází vývojové orgánové anomálie (např. deformace zvukové stránky řeči při těžkém rozštěpu patra nebo při organickém poškození mluvidel).

 

    Z hlediska věku rozlišujeme tzv. fyziologickou nemluvnost, tj. dobu, kdy dítě prochází přípravnými, předřečovými stádii vývoje řeči. Vlastní vývoj řeči začíná zhruba kolem jednoho roku věku. Prodloužená fyziologická nemluvnost označuje stav, kdy dítě nezačne mluvit do konce třetího roku života. Nemusí ještě nutně jít o vývojovou poruchu řeči. Není – li postižen sluch, intelekt, motorika ani řečové orgány, je – li dítě přiměřeně stimulováno výchovným prostředím a reaguje – li adekvátně na podněty z prostředí, může jít ještě o opožděný vývoj řeči s možností dosažení úrovně normy. V těchto případech je vždy nutné okamžité komplexní vyšetření dítěte příslušnými odborníky. Vývojová nemluvnost (patologická) spadá již do vývojových poruch řeči. Obvykle nejde o úplnou němotu. Vždy je nutné z hlediska diferenciální diagnostiky vývojovou nemluvnost odlišit od jiných typů narušené komunikační schopnosti.

 

    Některé (zvláště vývojové) formy nemluvnosti jsou podmíněny nedostačující nebo nesprávnou výchovou. Účinnou prevencí je tedy výchova přiměřená věku a schopnostem dítěte. Nepodněcuje – li se mluvní apetit ani motivace k navození vzájemné komunikace a chybí – li z hlediska obsahu i formy správný mluvní vzor, vývoj řeči se výrazně opožďuje. Velmi významný vliv na duševní vývoj dítěte má citová, sociální a mluvní stimulace.

 

     Nejčastější chyby v přístupu k opožděnému vývoji řeči:


  • užívá – li dítě po třetím roce života jen izolovaná (případně výrazně zkomolená) slova a čekají – li rodiče nebo i lékaři, že se slovní zásoba postupně rozvine sama od sebe. Tím se promešká vhodná doba pro včasné stanovení diagnózy, léčby i včasné zahájení logopedické terapie.
  • nerespektují – li rodiče i terapeuti zásadu posloupnosti vývojových stupňů. Často se rodiče snaží vynucovat si předčasné rozvíjení některých složek řeči i tehdy, není – li dítě na odpovídající celkové úrovni.
  • nutí – li rodina dítě k mluvení nebo k mechanickému opakování předříkávaného bez pochopení obsahu slov. To se sice daří téměř vždy, dítě však nedovede navozený způsob využít v komunikaci.
  • Snaha o zahájení úpravy výslovnosti přesto, že dítě ještě nemá dostatečnou slovní zásobu ani dostatečnou schopnost koordinovat pohyb mluvidel, je vůbec nejčastější chybou. Procvičováním jakékoliv nepřesnosti ještě více posílíme chybnou produkci – dítě tak vlastně naučíme a posílíme nežádoucí spoje.
  • Nutí – li rodina dítě k předvádění mluvní produkce před cizími lidmi nebo při veřejném vystoupení, když dítě samo nechce.
  • Nevhodná je aplikace nejrůznějších příruček a informací z pseudoodborných článků (často uveřejňovaných v časopisech orientovaných na rodinu a zejména ženskou část populace).
    Vývojový proces u jednotlivých typů poruch vývoje řeči nemusí být plynulý. Objevují se období stagnace, dlouhodobá setrvávání na jednotlivých úrovních delší čas s následujícím obdobím akcelerace vývoje jeho opětovným zpomalením. Terapie opožděného vývoje řeči má svoje zákonitosti a nedílné součásti, je nutné vystavět ji individuálně na míru konkrétnímu dítěti. Jak diagnostika, tak i terapie opožděného vývoje řeči je v kompetenci klinického logopeda, nepatří do rukou logopedických asistentek v MŠ.